O knize: 2010 / V poválečném Londýně se mladá spisovatelka Juliet snaží najít zápletku pro nový kniha, ale neumí psát o hrůzách války rozhodně nechci, jiná témata mi připadají buď nudná, nebo nevhodná. Přichází šance na záchranu – v podobě dopisu od chovatele prasat z ostrova Guernsey. Ukáže se, že i prasata milují čtení a neznámý Dawsey, který narazil na knihu, která kdysi patřila Juliet, ji požádá, aby mu doporučila dobré knihkupectví. Faktem je, že knih je teď na Guernsey těsno, protože ostrov, který po celou válku okupovali Němci, se právě probouzí k životu. Tento dopis změní Juliin život. Příběh knižního klubu, který se stal zástěrkou pro zakázaná setkání obyvatel vesnice, ji uchvacuje a vtahuje. Tak začíná korespondence s nejrůznějšími lidmi... Tento smutný a veselý román je o válečné době, ale je plný slunce, světla a radosti. Ale kdo řekl, že smrt a hrůza by měly být vždy na prvním místě? Někdy i oni podlehnou smyslu pro humor a optimismu V románu je úžasná věta, která se plně vztahuje na něj samotného: „Dobré knihy zcela odrazují od touhy po špatných. The Book and Potato Peel Pie Club není jen dobrá kniha, může to být to nejlepší, co budete číst za dlouhou, dlouhou dobu. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposled narazil na knihu tak silnou a rozkošnou, jako je tato. Dokonce jsem zapomněla, že čtu román, byla jsem do toho tak ponořená, všechny postavy se staly doslova mými přáteli, věřila jsem jim svými myšlenkami, radila se s nimi, sblížila jsem se s nimi. A žádná recenze, ani ta nejchvályhodnější, nepřenese veškerou sílu a výraznost tohoto románu v dopisech. Elizabeth Gilbertová, autorka knihy Jez, modli se, miluj Toto je jedna z těch knih, které se zdají být dokonalé. Po dočtení jsem seděl a přemýšlel, jestli někdy narazím na román, který by na mě udělal větší dojem. Stephenie Meyer, autorka ságy Twilight»